Vánoce. Přemýšlela jsem, co pro mě znamenají Vánoce. Stromeček? Kapra? Jmelí? Dárky? Proč vlastně lidi vymysleli Vánoce? Proč vymysleli tolik šílených a vlastně naprosto zbytečných tradic? Proč vlastně zdobíme stromeček? Proč krájíme jablíčka, pouštíme lodičky, pečeme cukroví, lezeme na jmelí, smažíme kapra? Tolik činností, které vlastně nedávají smysl. Už na podzim se začne spouštět vánoční horečka, kdy všichni zběsile běhají, nakupují, uklízejí a doslova šílejí.

Nešílím. Pozoruji zběsilé lidi kolem sebe a uvědomuji si, že jim něco uniká. Smysl Vánoc. Víte proč jsou? Abychom se alespoň na okamžik v roce zastavili. Abychom se podívali zpět. Abychom si uvědomili, co jsme za uplynulý rok prožili, koho jsme potkali, co se nám povedlo. Abychom si připomněli, co všechno máme. Abychom se zastavili a srovnali si priority. Abychom zkrátka udělali takový vánoční úklid. Ale ne doma, ale sami v sobě. Doma, tam nám může klidně uklidit uklizečka. Ale v sobě. Uvnitř. Tam si uklidíme jen my sami. A proto existují relaxační činnosti jako pečení cukroví, zdobení stromečku, smažení kapra a třeba i to mytí oken. Jsou to činnosti, které děláte bezmyšlenkovitě, automaticky. Vaše hlava si odpočine. Odtrhnete oči od televize, mobilu, tabletu, noťasu a zkrátka jen děláte tu naprosto jednoduchou relaxační činnost a necháte volně plynout myšlenky.

Všechny tyhle tradice vás také sblíží s vaší rodinou, přáteli. Při nákupu dárků se najednou zamyslíte a přemýšlíte, jak byste mohli toho druhého potěšit, co mu dát, aby jste mu vykouzlili úsměv na tváři. A tak ho začnete více poslouchat, více si všímat, nasloucháte mu. Bez toho totiž ten správný úsměv udělat nelze.

Dárky. Už Grinch byl naštvaný, že o Vánocích jde především o dárky. Ale co je dárek? Dárek je jeden ze způsobů, jak dát najevo svoji lásku vašim blízkým. Dárek, to je způsob, jak vaše blízké rozzářit. Dárek, to je důkaz, že vás má někdo rád, že vás zná, že vám naslouchá, že jste pro někoho důležití. A to my, lidi, zkrátka potřebujeme. Potřebujeme kolem sebe další lidi. Nechceme být sami. Nikdo nechce být sám. A býváme slepí. A zapomínáme, že nejsme sami. O Vánocích všude ale vládne právě ta úžasná atmosféra klidu a usmíření. Kdy je kolem vás mnoho důkazů lásky, přátelství, soudružnosti. Kdy lidi pookřejí. Někteří se i zamyslí. A někteří si uvědomí, jak strašně šťastní jsou.

Vánoce nejsou o dárcích. Rozbalit ale pod stromečkem jasné důkazy lásky a porozumění! To vás zkrátka dojme. A každý z nás po těchto dárcích touží. Po důkazech lásky. A je jedno, kolik dárků tam najdete. A je jedno, kolik ty dárky stály. Pokud jsou to totiž dárky od srdce, dárky které vás přesně vystihují, je jejich hodnota nevyčíslitelná.

A tak pod stromečkem najdete ručně vyřezávanou vázu, pro kterou Ježíšek jel až do Prahy! Dvě stě kilometrů!  A tak ta obyčejná váza dostává úplně jiný rozměr. A navíc! Je tak moc podobná té, kterou jsem si chtěla na jaře koupit na kočičky. A vzápětí Ježíšek donese i růži, obyčejnou rudou růži. Není umělá! Kdyby byla, neznal by mě. Ale on mě zná.Najdete ohromný háček na lano! Přímo hák! Není praktický. Možná s ním nikdy nebudu nic háčkovat. Je to ale krásné a úžasné gesto. Tenhle háček, to je stoprocentní handmade. Člověk, který ho vyřezal, si s tím dal opravdu velkou práci. Tento člověk nešel do obchodu a nekoupil háček. Tento člověk došel do obchodu a koupil jen násadu, ze které pak několik hodin vyřezával důkaz porozumění ve tvaru háčku. A navíc! Má i logo! Ten háček má na sobě moji značku! Značku LUCIJA. Ja jako Jana. Jako moje babička Jana. Vždycky říkávala, že nejkrásnější dárek je ten, který někdo vlastnoručně vyrobí. Měla pravdu. Ohromnou pravdu.A pak. Pak vás navštíví nejka s rozzářeným úsměvem a dárkovou taštičkou. A tak v dojetí ani nemáte slov.Stojí tam:

„Krásné Vánoce moje nejlepší nejko!

Ani netušíš jak mi dalo zabrat vymyslet pro Tebe vánoční dárek. Nejdřív mě napadla nějaká krásná hřejivá šála, ale řekla jsem si, že tu si můžeš uháčkovat kdy budeš chtít. 😀 Dál mě napadl nějaký pěkný hrneček . Jenže, hrnečky jsem Ti dala už dva a třetí by byl pěkně trapný má milá NEJKO. 😀

Protože jsem vůbec netušila co a kde sehnat tak jsem bloudila po obchodech. V tu chvíli mi něco zablesklo v očích. Byla to vzpomínka. Na chvíle společnýho smíchu i hádek. A uvědomila jsem si, že jsi moje taková rozzářená hvězda, která pro mě svítí kdykoliv potřebuji. Proto Ti chci darovat malý kousek oblohy.

Vždy když Ti bude smutno, vem si ji na sebe a uvědom si, že jsi něčí zářivá hvězda. Pro mě jsi ta nejjasnější.

PS: Inspiruji se Tvým psaním článků.“

A jak vypadá taková pravá nefalšovaná vánoční radost? Dostala jsem svůj první háčkovací úbor. A má i ocas 😀 . A tak tu v něm ležím a s dojetím s Vámi sdílím své krásné Vánoce. Pamatujte. Vánoce nejsou o dárcích. Ale pokud někomu chcete dárek dát. Ten správný dárek. Stačí jen, když mu tím dárkem ukážete, že není sám.

Děkuji  Ježíšku! Ne za dárky. Za to, že v tom svém bláznivém světě nejsem sama.