Přeskočit na hlavní obsah

Háčkovaný blog

Co je těžší? Pončo vyrobit? Nebo vyfotit?

A je to! Je hotové. Pončo, na které jsem poprvé pomyslela v květnu tohoto roku. Uviděla jsem přízi, ze které dvě velmi šikovné ženy háčkovaly plyšové žirafy. Tenkrát jsem si pomyslela, to by bylo něco! Uháčkovat z téhle příze nějaký parádní zimní hřejivý heboučký kousek. Myšlenku jsem si zapsala, aby se nevypařila a já ji mohla v pravou chvíli uchopit a zrealizovat. V listopadu mi pak moje zákaznice napsala, že by chtěla CELÉ BÍLÉ pončo. První otázka, která mě napadla, byla – A jaké? Na zimu hřejivé? Nebo na jaro pro parádu? Prohlásila, že oboje! A pak mi došlo, že je listopad. A že jestli chce hřejivé pončo na zimu a tady už pomaličku padá sníh, tak už včera bylo pozdě začít. Tu přízi, ze které jsem byla tak nadšená, tu jsem měla stále v paměti. A tak jsem se zkrátka zvedla od stolu, hodila na sebe bundu, do kapsy klíče od auta a samozřejmě peněženku a vyrazila jsem pro bííííílou hřejivou přízi na nové pončo. Tak, prostě tak. Když chcete něco udělat, udělejte to hned!

Sedím tak doma, před sebou tu huňatou tlustou přízi a upřímně – nevím si rady. Kterým háčkem? Jaký vzor? Zákaznice chce třásně! Ale tahle žinylková příze se děsně třepí. Z téhle příze nejdou udělat třásně klasickým způsobem, prostě nastříhat pár stejně dlouhých kousků příze a přivázat je na konec ponča. První kousek vypadá jako hermelín. 

Co s tím? Děsně to trčí a je to jen taková velká tlustá hromada bílé. Chtěla bych to zkombinovat s jinými barvami, dát do toho trochu veselí, ale zadání znělo jasně – BÍLÉÉÉÉ PONČO! A tak háčkuji a prvních pár hodin se mi moje práce opravdu nelíbí. To je na háčkování asi to nejtěžší, vydržet, udržet si víru a představu toho, co děláte, a věřit, že to bude pak vypadat přesně tak, jak jste si vysnili a nebo třeba i mnohem líp. Ale je to dlouhéééé. Pončo jsem pořád zkoušela a jak bylo z tak huňaté tlusté příze, pořád zkrátka trčelo. To bude propadák! A potom! Potom sem vymyslela třásně! Žádné stříhání, žádné třepení! Chce třásně? Má je mít! A udělala jsem třásně jen pomocí jednoduchého řetízku. Ty třásně to pončo dokonale oživily a mě se to pončo konečně začalo líbit! Děsně líbit! A ještě límec! Ať není zima!

Tak a je to. Je pondělí, ve středu předám pončo zákaznici v hedvábném papíře zabalené v bílé dárkové krabici převázané zlatou stuhou. Stihla jsem ho vzít i na vernisáž a mělo takový úspěch! Stačilo si šáhnout! Kdo si nešáhl, netuší, jak úžasné to pončo je! Nechci ho dávat z ruky, chci si udržet vzpomínku, navíc potřebuji ho vyfotit! Tohle pončo si zaslouží jít do světa! Být na eshopu. No jo, ale je pondělí a ve středu je předání. Mám dva dny na to, abych domluvila a zrealizovala focení. Vypadá to, jako nemožný nerozlousknutelný oříšek. Sedím. Civím před sebe naprosto paralyzovaná. Blbost! Je to hračka. Jemně se nalíčím. Zavolám nejce (NEJKA – NEJlepší KAmarádka), ona si na mě jistě pár minut na rychlé vyblejsknutí udělá. Hlavně aby prostě něco bylo! Nejka je nachcípaná, moc se sice netváří, ale během půlhoďky je u mě, sedáme do auta a vyrážíme do nedalekého lesa. A fotíme!

Je tu zima!

Mrznu já. Mrzne i nejka!No ona má aspoň bundu! Já jen pončo! Sice hřeje, ale na mínus to teda není!Prý pár minut! Jsme tu už dobrou půlhodinku!Ještě že nenapadl sníh! To by se to bílé pončo v té bílé úúúúplně ztratilo!Ono samotné vypadá jako sníh! A tak už vím, jak se bude jmenovat! NIX! Sníh.Fotící nálada je v plném proudu! Občas zkrátka vyfotíte krásnou fotku, ale ponča jenom trochu.A korálek! Je tam značkový korálek! Jen ať to všichni vidí, ví a v ponču ho zkusí najít.A když už jsme v tom! Ještě detail náušnice! Tu jsme ještě nevyfotili!A s líííímcem!

Pááááni! Vidíte? Povedlo se! Nejen pončo. I fotky! Balím pončo do dárkové krabice. Převazuji zlatou stužkou a nemůžu se dočkat na výraz mé zákaznice. Uvnitř mě hřeje nádherné vědomí toho, jak skvělé lidi kolem sebe mám. Bez nich by to nešlo. Bez těch dvou úžasných šikovných dam háčkujících dětské hračky bych nápad se zimním pončem třeba nikdy nedostala. Bez mé zákaznice toužící po bílém ponču bych třeba nikdy myšlenku hřejivého kousku znovu neuchopila a nezrealizovala. Bez nejky bych ho možná ani nevyfotila. A tak byste neměli možnost prostě kliknout na tlačítko dole a pončo NIX si objednat. I v jiné barvě! Jen teda doufám, že se v těch objednávkách neutopím a stihnu si ho uháčkovat i pro sebe! Pro vás ale háčkuji mnohem radši! A s láskou. Navíc, když mi pak zákaznice napíše:

„Jsi výjimečná žena a tvé pončo je snové a chodící dech beroucí reklama. Oblečení pro hvězdy a bohyně. Líbilo se všem a to velmi. A nejvíc se líbí mně. Děkuji děkuji děkuji.“

Jste zvědaví? Chcete se mnou vytvořit takovéto nadšení sobě nebo svým blízkým? Tak klikněte! Tohle tlačítko je tu jen pro vás.

Pončo NIX

Další články

Je KONEC!

„Nevím. Nevím, co teď bude. Chtěl bych cestovat. Odjet. Mám tě rád. Bylo to krásný....

Proč nedělám práva? Má to háček.

Lidé se mě ptají: Proč nedělám práva? Proč háčkuji? Proč jsem zahodila svých pět let...

Můžu být, kým chci být! A budu to JÁ?

Víte, chtěla jsem být princeznou. Snad každá holka přeci chtěla. Být krásná, chytrá, dokonalá. A...

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Budťe v obraze!

Sledujte Lucija stránku na Facebooku a palečkujte.

Navštívit

Nákupní košík