Přeskočit na hlavní obsah

Háčkovaný blog

Živit se tím, co mě baví? SEN nebo NOČNÍ MŮRA?

Živit se tím, co mě baví. To je SEN! Je to krásné! Osvobozující. Plné euforie, nadšení, vděčnosti. ALE! Také neuvěřitelně svazující. Nebezpečné. Možná proto je teď tak málo lidí, kteří se skutečně živí tím, co je baví. V čem je ta svízel?

Když děláte, co vás baví, a nedostáváte za to peníze, obdiv, dárky, uznání. Když prostě jenom sedíte doma v obýváku, celý měsíc se vymýšlíte s letní sukní, háčkujete, pářete, háčkujete, pářete, pářete. Děláte to pro sebe. Nikde není žádný kritik. Žádná druhá strana, které by se to mělo líbit. Žádní zákazníci, kteří budou zboží hodnotit. Háčkujete to prostě sami. Pro sebe. Pro radost. Protože vás to baví.

A pak přijde moment, kdy vás napadne, že byste se tím chtěli živit. Vyjdete v té sukni párkrát ven a slyšíte ty slova obdivu. To nadšení. A tak uvěříte, že to jde. Že se budete moci živit tím, co vás baví. A najednou! HA! Začnete rozjíždět háčkovanou módu a zjistíte, že vlastně vůbec neháčkujete. Sháníte zákazníky. Vymýšlíte, jak ty háčkované krásy označit značkou. Jak je zabalit. Jak bude vypadat eshop. Co psát do blogu. Jak to vyfotit. Jak to vůbec prodat?!?!

Stane se z vás modelka, fotografka, bloggerka, markeťačka, obchoďačka,.. Máte tisíc rolí a pořád se těšíte, že až tohle vymyslíte, překonáte, zvládnete, budete moci už jen háčkovat. Sedět a celé dny a hodiny v klidu a pohodě prostě jenom háčkovat.

A pak! Pak to přijde! Ta možnost. Podaří se to! Najdete způsob, jak to prodat. Jak najít ty lidi, kteří to ocení, kteří budou nadšení. A vymyslíte úžasné pončo NIX, které má neuvěřitelný úspěch. Chtějí ho snad všichni! A skutečně, kdybyste chtěli, mohli byste teď nejspíš už jen háčkovat. Sedět a háčkovat jedno pončo NIX za druhým.

JENŽE! Už je to dva roky, co jste to chtěli. Už je to dva roky od toho snového obrazu vás samé, kde sedíte na houpacím křesle a pohodově si háčkujete. Od té doby uplynuly stovky hodin s háčkem v ruce. Uplynulo více jak šest set dnů. Potkali jste stovky lidí. Nasbírali ohromné množství zkušeností. Scházeli se s podnikateli z různých oborů, z různých měst. To abyste se od nich mohli učit. Abyste se nechali inspirovat. Abyste si odpověděli na otázku, zda je skutečně možné živit se háčkováním módy. Naučili jste se ohromnou fůru věcí, o kterých jste předtím neměli ani páru. Posunuli jste se za ty dva roky nepředstavitelnou rychlostí úplně jinam. Jste jiní. Naučili jste se přemýšlet jako zákazník, protože to je pro obchod klíčové, hlavní. Naučili jste se před problémy neutíkat, ale řešit je. Naučili jste se, že si musíte vážit sama sebe, jinak vás to všechno smete.

A najednou vám dojde, že kdybyste háčkovali celé dny, o toho krásného koníčka,  o ten krásný relax, klid. O to všechno byste přišli. Milujete totiž háčkování hlavně ve chvíli, kdy už nemáte sílu na ten svět kolem. Je to cesta, jak se můžete sami se sebou zavřít a tvořit. A být. Odpočinout si. Srovnat si myšlenky. A užívat si, že máte ten dar a dokázali jste se naučit z obyčejného klubíčka vytvořit krásné dech beroucí šaty.

Když jsem háčkovala páté pončo NIX, cítila jsem, že už to není ono. Už je to kšeft. Je to nutnost. Když se tímhle budu živit, BUDU MUSET HÁČKOVAT! A nebudu háčkovat pro sebe! Nebudu háčkovat to, co chci já. Nebudu tvořit nové věci, které mě napadnou. Nebudu na to mít čas. A hlavně na to nebudu mít chuť. Přijde zakázka a já chtě nechtě budu muset vydělat na chleba, na střechu nad hlavou. Budu sice háčkovat, ale budu své háčkování nenávidět. A budu se stydět! Že vlastně nevím, co chci. Vždyť to byl můj sen! A z toho mého snového povolání mě najednou začínaly bolet i ruce. Začínala jsem se ztrácet v tom, co mě baví, a co už dělám pro peníze. Tenkrát mi došlo, že když se začnete živit svým koníčkem, o svého koníčka tím přijdete.

Protože můj koníček se změnil v mé podnikání. Vzpomínáte na můj článek Ale jak SAKRA poznám, co mě baví? Že to, co vás baví, děláte bez ohledu na ostatní? Bez ohledu na výsledek? Bez ohledu na to, zda se to někomu líbí? Ale jak v tom chcete podnikat?!?! Podnikání je přeci o úspěchu, o tom, že vám bude někdo platit. Musí se to líbit!

Tak jak můžu dělat, co mě baví, bez ohledu na ostatní? Jak se tím můžu živit? Vždyť to nejde! Aby mě to živilo, musí se to líbit ostatním! Nemůžu to dělat pro sebe! A jak vlastně poznám, že mě to pořád baví?!?

Když totiž za to, co vás baví, nic nedostáváte, je to jasné. Baví vás to!

Když za to, co vás baví, dostáváte výsměch a kopance, je to taky jasné. MUSÍ VÁS TO BAVIT!

Ale když za to, co vás baví, dostáváte peníze, dárky, uznání, obdiv, přestáváte si být jistí, zda vás to ještě baví.

Zda to děláte pro to, že to máte rádi, a nebo už jen proto, že se to líbí ostatním. A tak se nekonečněkrát přistihnete, jak děláte něco, co už vás nebaví. Že se vám váš koníček vytrácí doslova mezi prsty. Začínáte mít pocit, že jste se zaprodali. Že ti ostatní, co říkají, že za to, co tě baví, nemůžeš chtít peníze, mají pravdu. Že jakmile za to dostáváte peníze, nemůžete vědět, zda vás to baví. A protože se tím živíte, musíte za to dostávat peníze, a tak už to nelze dělat jen proto, že vás to baví. A tak díky tomu prostě začnete ztrácet sami sebe.

A pak vás napadne! TO JAKO FAKT!?!? To se opravdu nejde živit něčím, co mě baví? Opravdu jsme odsouzeni k tomu, abychom chodili do práce především kvůli penězům? Abychom mohli dělat věci, které máme rádi až po práci? Jenom půlku života? Opravdu musím na své přežití obětovat CELOU PŮLKU SVÉHO KRÁTKÉHO ŽIVOTA!?!?

NE! Je to o sebehodnotě. O vnitřní síle, kterou je potřeba najít. O svobodě, kterou je potřeba vyznávat. O schopnosti pokládat si ty správné otázky. Spoléhat se sám na sebe. Důvěřovat si. Důvěřovat svým pocitům, instinktům. A nebát se toho, co bude. Co se stane. A vědět, že cokoli se stane, zkrátka zvládnu. A že jen já sama si svůj koníček nechávám vzít.

Přestává mě bavit háčkovat šaty ASTER? Trvají více než čtyřicet hodin. Dvoustá kytka už je fakt na palici! Ale jsou nádherné! Je to to nejkrásnější, co jsem zatím vytvořila. Dělají ohromný WAU efekt.

Pomáhají ženám zvedat sebevědomí. Pomáhají ženám najít sama sebe. Jsou důkazem, že to, co říkám. To, co píšu. Že je to pravda. Že se lze živit háčkováním. A po dvaceti hodinách mě to háčkování sice nebaví, ALE POMÁHAT MĚ STÁLE BAVÍ! Zvedat lidi a jejich sebevědomí. Zbavovat je strachu. Zasypat je úsměvem a smíchem. Pozitivním přístupem, odvahou, odhodláním. Kdybych háčkovala jen šaty, už by mě to nebavilo. Ale díky tomu, že vím, že to nejsou jen šaty, beru v tu chvíli háčkování jen jako způsob, kterým můžu lidem pomoci. A tak celé dohromady mě to neskutečně baví.

Díky háčkování jsem se dostala i k psaní. Psaní mě teď baví víc, než háčkování. A netajím se tím. Když jdu háčkovat zakázku a po deseti minutách přijde akutní potřeba napsat článek. Háček bez rozmyšlení odkládám a vrhám se na psaní. To je to nejtěžší. Důvěřovat svým touhám a chtění. A prostě změnit činnost kdykoli vás to napadne. Nebudete efektivní, to vůbec ne. Ale bude vás to bavit. A o tom to přeci je. Chci se přeci živit tím, co mě baví. To je můj cíl. Vydělat si na to, abych mohla dělat to, co mě baví. A mohla to dělat, co nejčastěji. A to, co mě baví, to je proměnlivé. Pokaždé je to trochu něco jiného. V závislosti na tom, jestli jsem unavená, nadšená, smutná. A nebude mě bavit nic, co budu dělat pořád. Chci si svého koníčka udržet a nechci o něj přijít.

Proto mé zákaznice na zakázky čekají. Buď se sejdeme na stejné vlně a já ihned po schůzce nadšeně vezmu přízi a začnu háčkovat. A nebo prostě čekám, až bude Lucija ve mně mít chuť se do té zakázky pustit. Nechci mít za cíl peníze. Nechci mít za cíl, že budou všude moje ponča. Nechci mít za cíl ani úsměv zákaznice. I když všechny tyhle cíle znějí nádherně, pořád to nejsem já. Já si to prostě chci užít. Proto to dělám. To, že to má úspěch. Že za to mám peníze. Že jsou zákaznice nadšené. To je druhotné. Opravdu.

Jak se takhle můžu živit? Když na své zákazníky dlabu? Co jsem to za podnikatele?!?! No já jsem spíš umělec. Spíš takový malíř. Taková háčkařka. A svoje háčkování a lásku k němu si nenechám vzít. Nechci háčkovat pro pruďase. Nechci háčkovat pro někoho, kdo si mé práce neváží. Pro někoho, kdo zpochybňuje cenu, kterou řeknu. Dovedete si představit, že byste háčkovali 48 hodin šaty pro někoho, kdo je vám nesympatický? Pro někoho, kdo se k vám nechoval hezky? Myslíte, že bych pak opravdu mohla tvrdit, že se živím tím, co mě baví?

Žiju v krásné bublině? Možná. Mívala jsem strach, že ta bublina praskne. Že lidi přestanou číst články. Že se přestanou objevovat noví zákazníci. A dodnes za mnou občas přijde prudič strach a začne mě strašit, že všechno, co jsem vybudovala, co se mi povedlo, že mi to všechno vezme. Chvilku se bojím. Přepadá mě panika a vymýšlím způsoby, jak to posichrovat. Jak zajistit, aby se to nestalo. A najednou si uvědomím, že mi ten strach bere mou radost. Že už teď mi bere to, co tak miluju. To, co mě baví. Nutí mě přemýšlet nad tím, co se stane, až nebude to a tamto. Že mám ze strachu najednou tendenci dělat věci, které dělat nechci, protože mám pocit, že bych je dělat měla. Pak vydechnu. Nasaju do sebe odvahu. A řeknu si: „Možná přijde moment, kdy se lidem nebude líbit to, co tě baví. Možná přijde moment, kdy budeš potřebovat víc peněz a nebudeš schopná to vydělat jen tím, že tě něco baví. ALE TEĎ TO NENÍ! Tak si to nenech vzít. Dělej maximum, co můžeš. Užívej si to. A ono to nepřijde. A kdyby náhodou! Začni to řešit, až to přijde. Protože, co se může stát? Že se necháš zaměstnat?“ 😀

A tak tomu všemu nechávám volný průběh. Důvěřuju sama sobě. Svým instinktům, svým citům. A nevyčítám si, když už mě tolik nebaví háčkovat. Prostě odložím háček a jdu napsat příspěvek na facebook. Jdu uvařit oběd. Projít se. Zatančit si. Napsat článek. Nebo si prostě někam vyrazím s Nejkou, s Petrem, s dalším zajímavým člověkem, který mě inspiruje, poradí. A třeba poradím já jemu. A tak se mi stále otevírají nová a nová okna mých snů. Psát články. Háčkovat. Psát knihy. Dělat networking a propojovat tak lidi. Pomáhat ostatním. Zvedat je. Tančit. Založit taneční skupinu. Naučit se jezdit na koni. A čím víc těch snů mám, tím víc cítím, že je můj čas dražší a dražší. A tím víc vymýšlím způsob, jak zpeněžit všechny své koníčky. Tak, abych mohla dělat, co nejméně věcí, které nemám ráda. Abych svými koníčky mohla vydělat na svoje přežití. A abych tak ani o jednoho nepřišla. Aby ani jeden z nich nebyla nutnost. Abych ani jednoho z těch koníčků nevyždímala. Neuhnala ho! A abych tak mohla být svobodná.

Takže dělejte, co vás baví.

Dělejte to klidně za peníze.

A nenechte si namluvit, že se zaprodáte.

Pokud budete důvěřovat sami sobě a budete si neustále naslouchat.

Zvládnete to!

Fandím vám 🙂

Další články

Nezmizím. Věřím v Měsíc.

Vyštrachala jsem pro vás poklad. Je to jeden z mých prvních článků. Napsala jsem ho před...

Vánoce přeci nejsou o dárcích. A nebo jooooo?!?!

Vánoce. Přemýšlela jsem, co pro mě znamenají Vánoce. Stromeček? Kapra? Jmelí? Dárky? Proč vlastně lidi vymysleli Vánoce?...

I v mé pohádce je sedmihlavá saň.

Článek „Proč nedělám práva? Má to háček.“ s sebou přinesl tolik díků, gratulací a nadšení. Tolik,...

4 Komentáře

  1. Adriana Odpověď

    Pekne napísaný článok – od srdca. Je úžasné, ak niekto sa živí tým, čo ho naozaj baví, len to netreba nechať ísť do extrému a treba sa držať pri zemi. Prináša to slobodu, ale i strach, ale máte pravdu, treba žiť tu a teraz a neriešiť, čo bude o rok. Každý si musí stanoviť priority a hlavne dať na to ako to cíti od srdca.

    1. Lucie Author Odpověď

      Moc děkuji za komentář :). Je krásné vědět, že nejen, že psát od srdce mě baví, ale že se to i líbí :). Děkuji :).

  2. Jana Fučíková Odpověď

    Moc pěkný článek ? děkuji moc za něj. Už se živím tím co mě baví více jak 7 let a je to přesně tak jak popisujete ? inspirovala jste mě ? Moc Vám za to děkuji.

  3. JAN DUDA Odpověď

    Pár slov, po douhé DOBĚ MÁM MOŽNOST POTKAT VÁŠ KONTAKT ROSTETE, JAK STROM, . ALE VZÁCNÝ STOM PO VŠECH STRÁNKÁCH, KTERÝ DÁVÁ NEUVĚŘITTELNĚ ZDRAVÉ OVOCE, ZESÍLEL, OZDRAVĚL A TĚŠME SE NA BUDOUCNOST.PŘEJI ZDRAVÍ A VŠECHNO DOBRÉ.
    HONZIK

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Budťe v obraze!

Sledujte Lucija stránku na Facebooku a palečkujte.

Navštívit

Nákupní košík